V severní části Spiše se snoubí krásná neporušená příroda s historickými a lidovými památkami. Jedinečnému údolí řeky Poprad dominuje
Stará Ľubovňa s hradem tyčícím se nad městem. Zde se odehrávala nejedna kapitola dějin Slovenska i Polska. Vždyť hrad byl po dobu zálohy části Spiše Polsku v letech 1412-1772 sídlem polských starostů, kteří celé toto území spravovali.
Také
Podolínec má své místo v kulturních dějinách obou národů. Od roku 1642 tu bylo kolegium piaristů, které navštěvovali žáci nejen ze Spiše, ale i z Malopolska. Klášter charakterizují dvě štíhlé barokové věže. S nimi se pojí také jedna smutná kapitola našich dějin. V roce 1950 zde byl koncentrační tábor pro příslušníky násilně zrušených řeholí.
Obce okolo
Staré Ľubovny jsou i národnostně pestré. Je tu ještě jedna německá obec Chmeľnica, nacházejí se tu obce rusínské - Jakubany, Kamienka a jiné. Pro rusínské obce je typické křesťanství východního obřadu. V mnohých obcích se ještě zachoval původní folklór. Ukázky jejich architektury můžeme obdivovat v skanzenu pod
Ľubovnianským hradem.
Celkem jiný charakter mají obce nacházející se na druhé straně
Spišské Magury. Severní hranice tu tvoří
Dunajec s národním parkem
Pieniny. Obyvatelstvo, které zde žije, používá goralské nářečí a také jejich lidová kultura je pestřejší než jinde. Centrem této oblasti je bývalé okresní město
Spišská Stará Ves. Známější je však
Červený Kláštor, pojmenovaný tak podle
kartuziánského kláštera, založeného začátkem 14. století. K spišskému Zamaguří patří i obce, které v roku 1920 připadly Polsku. Jde hlavně o hrad a obec
Niedzica, o typicky spišské kostely v Krempachoch či vo Fridmane.
V severní části Spiše se snoubí krásná neporušená příroda s historickými a lidovými památkami. Jedinečnému údolí řeky Poprad dominuje
Stará Ľubovňa s hradem tyčícím se nad městem. Zde se odehrávala nejedna kapitola dějin Slovenska i Polska. Vždyť hrad byl po dobu zálohy části Spiše Polsku v letech 1412-1772 sídlem polských starostů, kteří celé toto území spravovali.
